Příběh zkázy - historie

První zmínky o obci, nazývané původně německy Bärnwald (označení Neratov se oficiálně používá až od roku 1918), pocházejí z roku 1550, ale podle pověstí tu již v roce 1478 krátce fungovala sklárna. Původní obyvatelé byli skláři a dělníci německého původu, živili se zemědělstvím, díky blízkosti hranic s Pruskem se dařilo také pašování. V roce 1840 měl Neratov 450 občanů, v roce 1915 poklesl jejich počet na 392. Od roku 1674 do roku 1939 byla v Neratově dvoutřídní škola, až do ledna 1945 pak fungovala jako jednotřídní.

Počátkem 60. let 17. století získal Neratov pověst poutního místa poté, co farář P. Kryštof Florián Blažej Drick nechal v roce 1661 podle svého snu vyřezat milostnou sošku Panny Marie, po jejímž přenesení do Neratova se zde uzdravila nejmenovaná rokytnická žena. Zázračná moc pak byla přičítána jak sošce (která je dnes nezvěstná), tak zdejšímu prameni.

Pověst o zázračnosti Neratova se šířila, a protože poutníků přibývalo, byl v letech 1667-1668 původní dřevěný kostel přestavěn na kamenný kostel Nanebevzetí Panny Marie. Z něj se dodnes dochoval presbytář, používaný jako hřbitovní kaple. Vždy 15. srpna (na svátek Nanebevzetí Panny Marie) se v Neratově konala pouť, na niž přicházely údajně až čtyři tisíce poutníků.

Popularita místa stále stoupala, a proto v roce 1723 započala stavba nového – současného – kostela. Architekt stavby je neznámý (podle některých prvků by jejím autorem mohl být někdo z okruhu Giovanni Battisty Alliprandiho, spekuluje se také o prvním staviteli kostela C. A. Reinovi). Stavitelem kostela byl nejprve Carl Antoni Reina, po jeho smrti roku 1730 pak Jakub Ondřej Carow. Kostel byl dokončen roku 1733 a v 1773 bylo přistavěno vchodové rokokové schodiště, jež později kostel zachránilo před demolicí.

Na konci druhé světové války, 10. května 1945, kostel zasáhla střela z pancéřové pěsti vojáka Rudé armády. Při následném požáru shořely střechy kostela i věží, obě věžní schodiště, hodinový stroj a zvon. Interiér kostela před ohněm zachránily silné cihlové klenby.

Německé obyvatelstvo se pokusilo kostel opravit a předtím, než byli místní v červenci roku 1945 a v srpnu 1946 odsunuti, vybudovali na kostele dřevěnou střešní konstrukci a pobili ji prkny a lepenkou.

Vysídlené neratovské domy byly převedeny pod správu státní instituce Rodinná rekreace. Pásmo podél státní hranice bylo vysidlováno, okolí Neratova se tak z polí přeměnilo na pastviny nebo bylo zalesněno. Z Neratova se stala rekreační oblast, zanikl místní obchod, hospoda i škola. Část domů byla rozebrána a rozbořena nebo zchátrala, počet udržovaných domů postupně klesl na současných 70, což je oproti stavu před druhou světovou válkou o třetinu méně.

Roku 1955 se lidé z okolí znovu pokusili kostelní střechu obnovit, na opravu se ale nenašly ani peníze, ani podpora státní správy. Provizorní krovy a pobití střechy se v roce 1957 propadly a vlivem počasí postupně zchátral celý interiér kostela. V roce 1973 byla zamítnuta žádost o zapsání kostela mezi státní památky a na kostel byl vydán demoliční výměr. Zbourán nebyl jen proto, že veškeré finance určené na demolici byly vyčerpány na převezení rokokového schodiště před kostelem do parku zámku Skalka u Dobrušky. Díky tomu se kostel dožil roku 1989, kdy započal příběh jeho obnovy (viz Příběh obnovy vpravo v menu).

Fotografie zachycující kostel v jeho původní podobě před rokem 1945 a ve zchátralém stavu v roce 1989 najdete zde.

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode