Historie vesnice Neratov

V době, kdy vznikalo Sdružení Neratov, zde žili dva obyvatelé. Především o prázdninách a víkendech se počet osob ve vsi zvedl díky místním chatařům. Přesto se stále jednalo o místo, kde kromě krásné přírody a klidu není nic.

Jedním ze záměrů sdružení tak bylo (a nadále je) navrátit do těchto končin život. Kdysi zde totiž opravdu živo bylo. A Neratov byl Bärnwaldem.

První písemná zmínka o Bärnwaldu pochází z roku 1550 a jmenovitě je poprvé zmíněn v rokytnickém městském právu v letech 1575 – 1576. Přesto zde měla být už od roku 1478 na místě pozdějšího rychtářství sklárna. Sklářskému řemeslu se v té době velmi dařilo a v Orlických horách bylo skláren hned několik. První vlna osidlování začala ve 13. století. Novými obyvateli nejen Bärnwaldu byli němečtí skláři a dělníci. Přicházeli převážně z Durynska, Franků, Hesenska a Míšeňska. Od 15. století se sklárny a železárny začaly zakládat v hojnějším počtu. Stoupla také těžba dřeva. Sled těchto událostí způsobil další a podstatně výraznější příliv nových obyvatel.

Zda v těchto místech vznikla vesnice rozšířením usedlostí kolem někdejší huti nebo šlo o podle plánu vytvořenou osadu, se s určitostí neví. Poslední osídlovací vlna na konci 16. století a v první polovině století sedmnáctého přišla z Alp a osídlila výše položené oblasti. Tato vlna dala horám rozsah osídlení, který přetrval až do poloviny 20. století. Účelem osídlení bylo získávání dřeva pro stavby, kovárny, cihelny a pivovary, které se prudce rozvíjely v podhůří.

Od dřevěného kostelíka k poutnímu místu velkého významu

Orlické hory poskytovaly Bärnwaldským vše potřebné k životu. Nezapomínejme však, že šlo o dobu, kdy byla víra a náboženství silně zakořeněno a místním chyběl svatostánek, který by jim ulevil od trápení a poskytl oporu a naději. A tak v roce 1574 stál na místě dnešní hřbitovní kaple dřevěný kostelík, kolem něhož postupně vznikl hřbitov.

V roce 1585 nechal nový farář dosavadní kostelík zvětšit a věnoval mu zvon, který zvonil až do roku 1945. Zvon vážil 320 kg a byl na něm protestantský nápis. Zvony, které se do věží kostela vrátily ke konci roku 2018, jsou vytvořeny právě podle původních zvonů. Větší z nich váží kolem 300 kg, menší 180 kg a také jsou ozdobeny nápisy. Pochopitelně, už ne protestanskými… Počátkem 17. století se kostelík přeměnil v evangelickou modlitebnu. Roku 1603 věnoval Christoph Mauschwitz kostelu kamennou křtitelnici. Je ozdobena jeho erbem - zelenou jezerní růží ve stříbrném poli. Tato křtitelnice stojí ještě dnes ve hřbitovní kapli.

Zásadní změna nastala na počátku 60. let 17. století. Rokytnický farář Kryštof Florián Blažej Drick měl sen, v němž se mu zjevila Panna Marie a tak v roce 1661 nechal vyřezat milostnou sošku Panny Marie. Když byla přenesena do Neratova, zázračně se uzdravila jedna rokytnická žena. Zázračná moc se kromě sošky přičítala i prameni, který vyvěrá u kostela. Zprávy o neratovských zázracích se brzy rozšířily a náhlý nápor poutníků způsobil, že dřevěný kostel se v letech 1667 – 1668 přestavěl na kamenný. Z něj se do dnešní doby dochoval presbytář, sloužící jako hřbitovní kaple. Místo se začalo stávat čím dál tím víc vyhledávaným a tak v roce 1723 začala stavba nového kostela. Kostela Nanebevzetí Panny Marie. Základní kámen položil Johann Karl z Nostitz-Rhieneck v předvečer svátku Nanebevstoupení Panny Marie, tedy 14. srpna.

O tom, že se jedná o mimořádné dílo, svědčí i fakt, že architektonický projekt dodnes přitahuje pozornost odborníků. Přitom samotný architekt je neznámý; snad by mohlo jít o někoho z okruhu Giovanniho Battisty Alliprandiho. Architektem však mohl být i stavební mistr Karl Rhein, který stavěl i kostel na Vrchní Orlici. Rhein se však 23. srpna zřítil z lešení kostela a zemřel. Stavbu pak dokončil italský stavební mistr Jacob Andre Carove.

To, co na kostele tolik přitahuje pozornost je jeho půdorys ve tvaru kříže, konvexní fasáda, nakoso připojené věže a konkávně prohloubené pilíře. Jeho délka je 48 metrů, šířka 19 metrů. Vnitřní výška činí 27 metrů. Vnější výška až po špičky věží byla 47 metrů.

Další zajímavostí je umístění, díky kterému v poledne prvního svátku vánočního dopadají sluneční paprsky přesně na svatostánek.

Rokokové schodiště

Roku 1776 bylo před hlavní portál umístěno rokokové schodiště, jež vytesal Franz Hornich z Rothflössel. Byly na něm umístěny čtyři sochy – svatá Barbora, svatý Josef, apoštol Tomáš a svaté Terezie. Ozdobné vázy byly zhotoveny litomyšlským sochařem Wenzelem Heinrichem.

Toto schodiště má pro kostel zásadní význam. Když bylo za komunismu rozhodnuto o demolici kostela, bylo zároveň vydáno nařízení na záchranu rokokového schodiště, protože dle tehdejších úředníků mělo být jako jediné pro svůj význam uchováno. Bylo převezeno na zámeček Skalka u Dobrušky za peníze, které byly vyhrazeny na demolici kostela. Díky tomu na ni nezbyly finance a kostel zůstal zachován. I přesto, že se později usilovalo o návrat schodiště zpět do Neratova, soud rozhodl o tom, že zůstane na Skalce.

Bärnwald až do osudného požáru kostela

Škola

Škola v Bärnwaldu fungovala v letech 1674 – 1939 jako dvoutřídní. Do ledna 1945 pak jako jednotřídní. V přízemí byl byt vrchního učitele s obytnou kuchyní a čtyřmi dalšími místnostmi. V prvním patře byly dvě třídy.

V budově této bývalé školy dnes sídlí Sdružení Neratov, z. s.

Pašování

Pašování bylo především zábavou, která se rozvinula během 19. století. Z Pruska se pašoval např. cukr, sladkosti, sůl, bižuterie, ale i textilie pro ochotnické divadlo.  Naopak směrem do Pruska se nosily boty, oblečení a mouka. Na ty, kteří byli chyceni při činu, čekal trest v podobě domluvy, výslechu nebo vězení.

Druhá světová válka, odsun původních obyvatel a konec jedné Bärnwaldské éry

Poklidný vesnický život se začal významněji otřásat během první a druhé světové války. Ta druhá byla pro neratovské osudnou. Na jejím konci došlo k odsunu původních obyvatel, a aby nepříjemných událostí v obci nebylo málo, došlo k požáru kostela. Stalo se tak poté, co ruský voják několikrát vystřelil z pancéřových pěstí, přičemž jedna ze střel zasáhla sanktusovou věž kostela.

Shořel celý krov, dřevěné schodiště obou věží a roztavily se zvony a hodiny. Vnitřek uchránila silná cihelná klenba.

V roce 1955 se lidí z okolí pokusili o opravu kostela, nenašlo se však dostatek financí. Provizorní krovy
a podbití střechy se o dva roky později propadly a postupně chátral interiér kostela. Roku 1973 byla snaha zapsat kostel na seznam státních památek. Místo toho se žádost zamítla a na kostel byl vydán demoliční výměr, od kterého ho uchránilo výše zmíněné schodiště.

I přesto, že kostel dál chátral, dokázal se udržet až do roku 1989, kdy ho poprvé objevil farář Josef Suchár
a tehdy se začala psát nová historie nejen kostela, ale i celého Neratova.

Zdroje:
R. Neuegebauer – Dějiny Neratova
http://www.orlickehory.net/sklarny.htm
http://www.orlickehory.net/kostely.htm#neratov
http://www.orlickehory.net/mista/neratov.htm

Kontakt

Sdružení Neratov, z. s.
Bartošovice v Orl. h. 84
517 61 Rokytnice v Orl. h.
Číslo účtu (pouze pro dary):
309 55 66 309 / 0800
VS: 848484
IBAN: CZ84 0800 0000 0030 9556 6309
BIC: GIBACZPX

sdruzeni@neratov.cz

Kde nás najdete?

Sdružení Neratov, z. s. © 2019
Vytvořilo Brýtro.cz